V červnu 1946 se uskutečnily v Malých Svatoňovicích za účasti prezidenta republiky Edvarda Beneše Národní oslavy bratří Čapků jako hold velkým umělcům a občanům. V ovzduší příprav těchto slavností vznikla myšlenka založit Společnost bratří Čapků, která by sdružovala jejich ctitele, podporovala studium a šíření jejich díla a současně – jak se říká ve stanovách – dbala o to, „aby trvale a stále větší měrou se v národě uplatňovaly myšlenky humanismu a demokracie v pojetí T.G. Masaryka a na nich založeného důsledného boje proti fašismu“. Stanovy SBČ schválilo Ministerstvo vnitra Československé republiky již v prosinci 1946 a vlastní činnost započala v březnu 1947.
Počáteční činnost
SBČ s pobočkami v Malých Svatoňovicích a v Úpici se v počátcích své činnosti soustředila k založení Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, navazujíc tak na oslavy z roku 1946. V krátkém období do února 1948 se podařilo uspořádat jen několik přednášek s čapkovskými tématy. Za předsednictví malíře Václava Rabase ve vedení SBČ působili i K. Dvořák, E. Konrád, J. Kopta, F. Langer, M. Halík, K. Čechák aj. Miroslav Halík po osvobození republiky vydal i nové soubory čapkovských textů.
Činnost v 50 - 60. letech 20. století
V dalším období vystřídal v roce 1949 spisovatel MUDr. František Langer v předsednictví Václava Rabase. F. Langer poskytl SBČ záštitu vahou své umělecké osobnosti a také jako účastník prvního i druhého zahraničního odboje. K přednáškovým pořadům SBČ přispěli v té době autoři výrazných čapkovských prací (např. H. Čapková, O. Scheinpflugová, J.B. Čapek, V. Černý, P. Eisner, J. Kotalík, O. Králík, J. Patočka, J. Pečírka, O. Vočadlo). Nově SBČ přispěla k realizaci významných pražských výstav (např. Josef Čapek a kniha, 1950; Josef Čapek stále živý, 1955), uskutečnila se i velká retrospektiva díla Josefa Čapka v Brně 1960. SBČ stála také u vzniku Památníku Karla Čapka na Strži u Dobříše v roce 1963.To vše se dařilo navzdory tomu, že politický tlak na omezení aktivity SBČ, hrozící jejím zrušením, od začátku padesátých let sílil. Vysloveně protispolkový zákon o dobrovolných organizacích a shromážděních prohlásil trvání spolků z doby před 1. říjnem 1951 (a tedy také SBČ) za dočasné. Její vedení proto v roce 1961 prozíravě ohlásilo úřednímu místu, dohlížejícímu na spolky, že SBČ ustoupila od extenzívní aktivity a stává se badatelským kabinetem. Tak si zachovala vnitřní nezávislost. Základní badatelskou práci vykonal PhDr. Miroslav Halík, pracovník Národní knihovny v Praze, který stál po smrti F. Langra (1965) v čele SBČ. Doobjevení literární a publicistické tvorby bratří Čapků bylo jeho největší zásluhou. Jeho činnost byla nejpádnější argument pro to, aby SBČ byla akceptována jako čapkovský kabinet. Aspoň částečnou účast měla SBČ na mezinárodním sympoziu o K. Čapkovi Člověk proti zkáze (1965) v Mariánských Lázních a na otevření Památníku Karla Čapka v zámku Chyše u Žlutic (1967). Krajané bratří Čapků z politicky umlčených poboček SBČ dosáhli postavení jejich pomníku v Malých Svatoňovicích (1969).
Činnost v 70. letech 20. století
Koncem roku 1971 dostala SBČ od nadřízeného úředníka dohledu dotaz, zda se pokládá za dále existující, nejspíš s předpokladem, že dostane odpověď negativní. Improvizované členské shromáždění však rozhodlo o dalším trvání SBČ, jež potvrdil nenápadný úřední doklad z 6. července 1972. Aktivita společnosti se postupně opět rozšiřovala za předsednictví JUDr. Františka Krčmy, silně spjatého s čapkovským světem, který do funkce předsedy nastoupil po smrti M. Halíka v roce 1975. Na obnovených pořadech přednášeli např. A. Bejblík, F. Buriánek, F. Černý, A. Fetters, T. Halík, O. M. Malevič, J. Opelík, M. Štemberková. Interpretace literárních pásem se ujímali špičkoví dramatičtí umělci. SBČ zahájila také edici pravidelných členských tisků. Za účasti SBČ byla realizována v roce 1978 velká rekonstrukce Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích a roku 1979 nová velká retrospektiva J. Čapka v Jízdárně Pražského hradu.
Činnost v 80. letech 20. století
Ze SBČ vyšly v roce 1983 i první podněty k postavení pomníku bratřím Čapkům v Praze a roku 1985 k podpoře edice velké bibliografie díla K. Čapka. Na pořad také přišlo budování archivu SBČ a organizování členských zájezdů po stopách bratří Čapků. Současně se vedení SBČ dařilo ubránit se vnějším tlakům proti vnitřní nezávislosti. V roce 1987 převzal předsednictví po F. Krčmovi herec Vlastimil Fišar, člen Divadla na Vinohradech. Standardní literárně-dramatické pořady stupňovaly veřejný obsah a zejména svobodomyslnou občanskou angažovanost (Hovory s T.G. Masarykem 7.3.1989, K. Čapek o demokracii 6.11.1989, posléze pocta F. Peroutkovi, 1990).S přednáškovými příspěvky přibyli např. J. Kopecký, V. Justl, Z. Kožmín, V. Kudělka, F. Nepil, J. Slavík. Zintenzívněl vztah SBČ k slovenským čapkovcům. V roce 1988 se konala v Trenčíně konference o K. Čapkovi a v Trenčianských Teplicích byla osazena pamětní deska. Zde jsou také od roku 1991 každoročně udělovány Ceny Karla Čapka. SBČ se účastnila i mezinárodní konference o K. Čapkovi v Dobříši 1988 a bilancovala své jubileum almanachem 40 let SBČ (1987) i výstavami v Praze, Trutnově a Úpici (1988).
Činnost v 90. letech 20. století
Soustředěné úsilí SBČ o důstojné zpřítomnění stého výročí narození Karla Čapka symbolicky vyvrcholilo v lednu 1990 slavnostním shromážděním v Rytířském sále pražského Valdštejnského paláce za účasti prezidenta republiky Václava Havla. Tehdy byl po dlouhých peripetiích v témže měsíci odhalen základní kámen pomníku bratřím Čapkům v Praze, a také byla vydána reprezentativní bibliografie. Soutěž na pomník, která byla vypsána v roce 1988, nebyla však úspěšná. Po smrti V. Fišara v roce 1991 bylo roku 1992 předsednictví svěřeno univ. prof. PhDr. Františku Černému, historiku dějin českého divadla. Z podnětu SBČ vznikla v témže roce Nadace pro postavení pomníku bratřím Čapkům v Praze. Úsilí, věnované postavení tohoto pomníku, se uzavřelo jeho odhalením v dubnu 1995 (autor P. Opočenský).K typickým literárně-dramatickým pořadům přistoupily v 90. letech přednášky nových autorů (např. V. Bělohradský, P. Mareš, D. Mocná, P. Pečinková). Přípravě výstav výtvarného díla J. Čapka se po léta věnoval J. Slavík. Z podnětu SBČ se v roce 1995 uskutečnilo v Hronově symposium o J. Čapkovi, doprovázené výstavou k jeho poslednímu období. SBČ spolupůsobila též při řešení další existence Památníku K. Čapka na Strži, jež byla zabezpečena uvědomělostí restituentů a přechodem správy na příbramský Okresní úřad. V roce 1996 se SBČ účastnila v Malých Svatoňovicích veřejného připomenutí Národních oslav bratří Čapků (1946), kdy bylo rozhodnuto tuto společnost založit. SBČ se podílela i na přípravě výstavy k 50. výročí SBČ, kterou uspořádala Národní knihovna ČR na jaře 1997. Výročí SBČ bylo připomenuto 15. března 1997 i slavnostní valnou hromadou v Zrcadlové kapli Klementina. V roce 1998, kdy uplynulo 60 let od úmrtí Karla Čapka, uspořádala SBČ k tomuto výročí řadu akcí (např. pořad Rok 1938 v kalendáři Karla Čapka). Zejména se však SBČ podílela spolu s Katedrou české literatury a literární vědy FF UK, Památníkem Karla Čapka na Strži, nadací Čapkova Strž, Okresním úřadem Příbram a pod záštitou prezidenta Václava Havla na uspořádání semináře Čapek stále živý. Tento seminář se konal 6. října 1998 v Příbrami a účastnilo se ho více než 70 odborníků a ctitelů díla Karla Čapka z celé České republiky.
Činnost v 21. století
po roce 2000 pokračuje Společnost bratří Čapků ve své činnosti. Jakýmsi mottem mohou být slova bývalého předsedy SBČ Josefa Protivy, která řekl na valné hromadě SBČ dne 23.4.2001: „Na zlepšování našich demokratických poměrů musíme stále pracovat a v této nekončící činnosti je nám dílo bratří Čapků spolehlivým kompasem“. Aktivity SBČ se ustálily na každoročním uspořádání dvou „jarních“ a dvou „podzimních“ literárně-dramatických pořadů s čapkovskou tématikou; jmenujme například vzpomínkový pořad na dr. Miroslava Halíka Ve službách díla bratří Čapků (2001), Tři životy Olgy Scheinpflugové (2002), povídání Jiřího Menzela Proč mám rád Karla Čapka (2003), Karel Čapek a Americký pragmatismus (2004), Mnohostěn tvorby Josefa Čapka (2005), Mimo pravdu a mimo lež – Kritika slov Karla Čapka po 88. letech (2006) atd. Oblíbenou aktivitou SBČ je také výlet po stopách bratří Čapků (např. jsme navštívili zámek v Chyších, Trenčianské Teplice, Slaný, Lány, Hrádek u Prohoře atd.). Pravidelně se také setkáváme u symbolického hrobu Josefa Čapka na Vyšehradském hřbitově a každý rok tradičně uzavírá SBČ svou činnost setkáním u hrobu Karla Čapka. To však zdaleka nejsou veškeré aktivity SBČ, řadu zajímavých akcí pořádají i mimopražské pobočky SBČ a Společnost také spolupracuje s řadou občanských organizací (např. se Společností Edvarda Beneše). Je nezbytné připomenout i tiskoviny, které SBČ vydává: 4x ročně Zprávy (aktuálně reagují na naši činnost), 1x ročně odborný sborník Zpravodaj a příležitostný tisk Documenta Čapkiana (např. Za Čapky na Slovensko – 2003, Čapkové na Jiráskových Hronovech – 2005). Od roku 2013 připravuje výbor SBČ pořady o bratřích Čapcích pro domovy seniorů v Praze.